Mobilní telefon pro nás dva

Myslíte si, že mobilní telefon je jeÅ¡tÄ› nÄ›co, co nemá vůbec každý ÄlovÄ›k? Pokud ano, tak je to docela Å¡koda, protože podle mého názoru si myslím, že dneÅ¡ní doba je taková, že je mobilní. Je to jednoduÅ¡e mobilní doba. Pokud si to nemyslíte, tak jste na omylu, protože kolikrát slýchám, jak se tÅ™eba lidé venku baví, že je opravdu hrozné, že dneÅ¡ní mládež má vÅ¡ude jenom mobilní telefon, že tÅ™eba jedou autobusem nebo sedí nÄ›kde v ÄekárnÄ› a v ruce mají mobilní telefon a koukají do obrazovky mobilního telefonu. Já tohle dÄ›lám také, ale samozÅ™ejmÄ›, že ne na úkor nÄ›jakých svých povinností a nebo dalších nutností, které musím udÄ›lat. Líbí se mi, když tÅ™eba lidé také mají vlastní mobilní telefon, protože si vzpomínám, jak jednou otec mÄ› a mému bratrovi pořídil mobilní telefon jenom jeden kus pro nás oba.

Ani nevíte, jak jsem byla naštvaná a můj bratr také. A oba dva jsme stále chtěli mít u sebe mobilní telefon. Bylo nám asi patnáct let a bratrovi sedmnáct let. Samozřejmě, že v té době ještě nebyly mobilní telefony tak populární, jako jsou nyní, kdy i třeba šestileté malé dítě má mobilní telefon, takže jsme s bratrem stále bojovali o to, kdo bude mít mobilní telefon. Maminka nás potom nemohla vůbec poslouchat, tak to udělala tak, že se budeme střídat po dvou dnech.

První dva dny to budu mít já potom druhé dny bratr a tak dokola. Samozřejmě, že se nám to nelíbilo, ale co jsme měli dělat, museli jsme poslechnout, protože prý kdybysme neposlechli, tak otec by nám mobilní telefon zabavil a už by nám ho vůbec nedal. Takže jsme museli souhlasit se dvěma dny. Naštěstí, když potom bratrovi padlo osmnáct let a dodělala si školu, tak šel pracovat a potom po dvou měsících si pořídil svůj vlastní mobilní telefon. Mě nechal ten starý mobilní telefon. Ten už skoro stejně nefungoval, protože jsme se později dozvěděli, že otec nám mobilní telefon nekoupil nový, ale pořídil ho z druhé roky, který už byl dvakrát opravovaný. No hrůza.